Povstání Divočáků
V sobotu 4.6. jsme zakončili sezónu 10/11 bezvadnou grilovačkou. A jak v loni, tak i letos, jsme na pekelný kolotoč posadili jedno z čuňat. Párty začala klasicky ve dvě hodiny polední. Nikoliv však na fotbaláku, kde veselá děvčata tamních družstevníků nacvičovala zumbu, a tedy bylo obsazeno, ale na jedinečně vychytaném místě pod pergolou letního parketu Borovina, skrytém v lesích Svratoucha. Proto tedy k šumícím větvím stromů, ke zpěvu ptáků a praskání ohně bylo přidáno i spokojené mlaskání Wild Hogs. Skvělou tradicí, která se zavedla již minulého roku, je to, že se krom hráčů týmu Divočáků, těchto letních akcí účastní i jejich partnerky a přítelkyně včetně drobotiny a jde vlastně o rodinou pařbu. Veselou náladu od pivka a hruškovice nezkazil ani lehonký deštík a krom dětí neustále namočených v nedalekém potůčku, se o naši pozornost staralo i duo odrostlejších výrostků Kuličky a Páji. Jeden se neustále snažil zcizit nákladní čtyřkolku a zrajtovat s ní les a druhý se pokoušel uloupit zlatou cihlu paní Trojanové, která byla hlavní cenou pro vyhlášení ankety "Ledový Sympaťák Wild Hogs". Nemalým bonusem byl i podvečerní koncertík - zábavka Bigbítově laděné formace III.CENOVÁ a monozí tak mohli dokázat, že nezvládají pouze kvalitně bruslit, ale umí i skvěle tančit, hlavně pógo. Velice lituji jen jediné věci a to, že jsem letos nechal ležet foťák na botníku. Závěrem bych již pouze rád vypíchl Mega Díky a Bravó Mirečkovi, za skvěle připravenou zavíračku sezóny a doufám, že se v blízké době zase někde sejdeme.
DIVOČÁCI V ŽITĚ
Svratouch 11.12. 2010
Tak a je to za námi. Tohle byl jeden z nejlepších večírků vůbec co kdy pamatuju. Chlapi z country kapely Lenoch Team krásně doplňovali předvánoční atmosféru cowboyskými písněmi, prostorem se nesla vůně ovarových kolínek s křenem, v ošatkách ležel chléb s vypečenými rohlíčky a na stole se třpytily pohárky plné malin, švestek a hrušek. Lituju všech co se nedostavili, protože o hodně tento den přišli. A zároveň lituju druhý den všech co se dostavili, protože kdo nezemřel cestou domů, tak jistě umíral doma a hrál přitom na porcelánovou mísu státní hymnu, až z toho vržený tyče stály v pozoru.
Musím se slzami v očích (od neustálých bolestivých alkoholových návalů) napsat, že Wild Hogs jsou skvělá parta jak na zimáku tak mimo něj a jsem rád, že za ně hraju a patřím do týmu. A den 11.12. kdy proběhla párty „Divočáci v žitě“, by měl být vyhlášen za svátek velkého významu. Paradoxně na úrovni potopení Titaniku či pádu Word Trade Centre, jelikož co jsme dokázali přežít je takřka malý zázrak. A závěrem tak jak teď sedím u PC musím vyslovit všem jedno velké DĚKUJI ! Jo a ještě jedna věc, kterou na mou duši slibuju, a to že už nikdy žádnou hru na večírek nebudu vymýšlet. Vhazování byla moje poslední.
Davidoviny 11.9.
ŠVIHOV
Tak moji milý Divočáci, vezmu to jen z krátka. V sobotu jsme absolvovali neuvěřitelnou pařbu v Měsícově city, ve Švihově. Nesešli jsme se sice v plné herní sestavě, ale alkoholu jsme čelili statečně v této skladbě:
útok: Kule, Barnaby, Robinson
obrana: Grison, Měsíc
a vyložené šance chlastu vychytal Martínek.
Samo sebou vzali jsme sebou i svoje partnerky coby fanynky a kdo měl tak i malou ratolest. Moje velké plus a poklonu sklidila mamika hostitele, paní Trojanová, která musela s neuvěřitelou trpělivostí neustále dokola opakovat Grisonovi příběh o tom jak vynikající je hokejista. Škoda, že zbytek osazenstva ve spolupráci s cinkotem pulitrů dělal takový hluk, že jsem buhužel moc nerozuměl. A víte co chlapi? Až bude jednou trošku víc klidu, tak bych si tu historku poslechl klidně znova. Ještě bych chtěl za všechny WH poděkovat Davidovi za pozvání, skvělé pohoštění jako od Pohlreicha a znovu s přáním vše nejlepší Vás zvu na prohlídku fotografií v galerii.
WILD HOGS HOT PARTY GRILL
Svratouch 14.8. 2010
Sobotní, srpnové ráno čtrnáctého dne v měsíci nás škádlilo rozvernými pofňukávajícími mráčky toulajícími se oblohou. Sluníčko se opatrně pokoušelo mezi nimi prostrčit svoje paprsky a pomaličku tak vysávalo vlhko z chodníků jako chuť ze starého mentolového bonbónu. Lehce jsem se pootočil. Shodil jsem peřinu bokem a sedl si na postel, opatrně jsem vstal, dal si sprchu a začal se šatit. Jenže! Než jsem stačil prásknout kšandama o pupek, už začal kvílet telefon. Grison se rozhodl, že mně dopoledne vyplní běháním do města. „Nemáme tácky. Chtělo by to ještě pár minerálek. A taky klobásy. A cigára.“ Honil mě doslova jak macecha Marušku. Jediný na co si nevzpomenul, byly opravdu jen ty jahody mražený, ale odpouštím mu. Připravit tak kvalitní hokejový banket doplněný sportovním utkáním dá fest zabrat a jeden nemůže stíhat vše a něčeho neopomenout. Leč zpět. Je nad Slunce jasný, že potom co jsem si ušoupal nohy na dýlku jezevčíka, jsem se těšil na bíresa jako Sahara na slejvák. Rychle jsem se nechal odvést do první alkoholové linie, kde už parťáci v hodování poctivě vedli válečnou vřavu proti hlineckému Rychtáři a poličskému Měšťanovi. Usoudil jsem, že každá odpočatá ruka je tady dobrá. Mihnul jsem se kolem roztočeného vepře jako stín kouře a hned jsem chytil nejbližšího orosenýho pulitra pod uchem a spláchl napěněnýho kusa do trubek. Zasyčelo to ve mně zvukem tajícího ledu na horkých kamnech a obejmul mě líbezný pocit uspokojení. Konečně jsem mohl přistoupit v našemu Kamelotu, zasednout za stůl a pozdravit všechny muže modré krve z rodu Wild Hogs. Rozjeli jsme žhavou debatu, hlahol a hodování, když v tom se objevil náš soupeř pro odpolední utkání v kopané. Mužstvo Chlumětína. Hoši vystoupili z hasičský stříkačky s jistotou profi brazilský reprezentace jako by to byl boeing. Vyfiknutý, našampónovaný s gelovaným hárem a taškou Adidas v ruce. Rychle jsme zhodnotili situaci a s otočením uzávěru 40% lihoviny, kterou jsme jim vehementně nabízeli, jsme si hodlali zvýšit naše šance v utkání. Začátek zápasu se vedl v opatrném duchu a team WH byl sice permanentně v tlaku, a ujal se vedení, želbohu s vyprchávajícím šnapsem (hlavně v druhé části mače) si průměrově mladší team Chlumětína začal pomalu strhávat převahu na svoji stranu. Chlapci lítali po promáčeném trávníku jako mastný papíry ve větru a nebyli k zastavení. My jsme už spíše relaxovali a snažili se dohrát zápas s hrdostí a úsměvem na líci a hlavně s myslí zaměřenou již hlavně k hodovní tabuli a bečkám. Bylo však absolutně jisté, že i když jsme prohráli o maximálně dva ušmudlaný góly, byli jsme morální vítězové a kdo ví, jak by to dopadlo kdyby soupeř neměl sebou Horáka… Se slávou vítězů a ctí poražených, se odcházelo ruku v ruce do šaten a sprch a zasedalo se zpět ke stolům. Čuník již pomalu začínal vonět a vydal také své první kousky na táci vyhladovělých sportovců. Korbely s pivem se nestačili otáčet a cinkot štamprlátek zněl jak zvony pražské Lorety. Dobrá nálada přátelské hovory a občasný békání se táhlo až do pozdních hodin ulicemi Svratoucha. A já? Celou akci jsem ustál na rovných nohou a odešel jsem po svých a pevně věřím a doufám, že se tak stalo i zbytku WH. Chci tím říci, že bych Vám napsal ještě pár řádků, ale mé vzpomínky jsou již mlhavého typu a více méně útržkovité. Je tedy jasné, že grilovací párty byla více než vydařená a asi jedna z nejlepších kterou jsem kdy zažil a těším se, že vše ještě někdy zopakujeme. Další možnost bude hned 11.9. kdy Měsíc pořádá doma ve Švihově nohejbalový turnaj s občerstvením. Zatím ahoj a howgh domluvil jsem.
Předvánoční čertovské Divočárny
5.12. jsme zahájili své účinkování v alkoholové lize, co by team Wild Hogs. Prví utkání
proběhlo na Bowling Baru Blatno. Vím o tom, že vím vše a že nevím vlastně nic.
Byla to pařba roku, kterou si asi pamatují všichni, ale nepamatujeme si z toho nikdo nic. Teda souvislýho, tolik se toho totiž vypilo, že nevíme ani kolik toho bylo.
